Básník hledající pravdu

Básník utápí svou pravdu ve vínu,
zas narazil na písčitou mělčinu.
Teď už nemůže nikam se hnout,
v lodi své naděje nadále plout.

Po páté láhvi pravda mu unikla
záchranné loďky ani se nedotkla.
Odlétla kamsi pryč, ven.
Básníkovi zbyl pouhý sen.

Tak hledal pravdu na dně sklenic,
a bylo mu z toho zase nanic.
Však pravdu musí najít přeci,
je nejdůležitější ze všech věcí.

Tak ji hledal pořád dál
však loď převrátil žal.
Básník se začal ve víně topit,
už se nestihl ani opít.

Pravda se na něj z povětří dívala
do obličeje se mu vysmála.
Chtěl mě poznat naivní blázen,
pak se tiše snesla na zem.

A básník usnul, tvrdě spal.
Podivný sen se mu zdál.
Pravda byla dívka nahá,
přeci se vyplatila snaha.

Však dívka někam odběhla,
básníkovi ukázat se nechtěla.
Tak se básník probudil
a svoje víno dále pil.

Pravdu svoji nenašel
a přece tolik chtěl.
A tak se vínem upije,
v klidu s lodí dopluje.