Noc v rozpuštěné kráse
Ve třpytu loken svých
Obrys těla je hlasem
Na kterém taje sníh
S vteřinou pomíjiva
S odrazem zřítelnic
A ona tolik živá
Má tužeb víc a víc…
Noc v plnosti své krásy
S dlaněmi ku nebi
V očích plameny spásy
Sedm bran pro Théby
Hedvábná stezka citu
Led křišťálových krust
Vánoce v anuitu
Ví, že dokáže růst…
den s nocí se tak zvláštně pojí
že bych jen poslouchala výdechy lidí
jak sny se vznášejí po pokoji
a zdi je do svých vrstev třídí...
19.12.2010 21:22:00 | Jiná
Moc, moc pěkné a upřímné... a tak jen tíško mlčky znovu pročítám a ST!*** jako vyšitý Tobě posílám.
19.12.2010 20:48:00 | NikitaNikaT.
čtu si Tvoje verše
říkám si co je to,
co srdce zahřeje?
Tvá slůvka jak pohlazení
a myšlenka.Tvá.naděje :)
děkuju...
19.12.2010 16:46:00 | Noc17