Když andělé pláčou

Když andělé pláčou
ďáblové se smějí a lidi tuší jen zlo a kruté chvíle, ale nic není černobílé, tak ať si andělé roní slzy, když žal opustí jejich srdce brzy. pokračuj...
Přibližně před hodinou když ďábel směje se mi do tváře, nevím, mám se tomu smát? Vždyť ani anděl nemá tolik kuráže, jen aby to vzdal... Když snaží se mě oblbnout, vím, že zradu spřádá. však už mě má přečtenou, ví že nedokážu být svatá... Ne každý může svatý být, ti musí nad námi hříšníky bdít. Ďábel je temný pán, co vždy si najde cestu k nám. Zbav se ho i vůle jeho, která neznamená nikdy nic dobrého.
ďábel má však dobrý plán, a je ke mě připoután. Silou pevnou, láskou jemnou, tak jak je ten příběh psán. Má mě v moci, zlý a temný, na pomoc mi neběhej. On mě nedá, zničil všechno po čem toužilo sdrce mé.
Nemůžeš nést vše na svých bedrech, jak Atlas klenbu nebeskou. Mě zastaví se dech, když vidím jak ďábel ničí tvoji tvář hezkou. Anděl pomáhat nemůže neustále, ale snaží se znova a stále.