Opilé sloky

Škrtám, zuřivě škrtám,
jména, věci, děje.
Nad sklenicí vína.
A pero se mi směje…
Škrtám věty a trhám stránky
ze sešitu starého.
Ze sklenice je láhev,
chce to něco dobrého.
Červeného, co žíly zahřeje.
Bílého, co štěstí popřeje.
Se mnou se zasměje.
Když šíleností zase žiju.
Nad minulostí jenom piju.

Chlastám...
Zuřivě škrtám kapitoly se svýho života,
z tý špíny, co tu ještě zbyla.
A fakt nemám chuť být milá.
Protože to stejně nemá cenu.
Nikdo nikdy nezkrotí ženu.
Když škrtá chlapa ze svýho života.
Zas chlastám to hnusný víno jen.
Dneska je dost opilej den.
Na to dát si sbohem…