V osadě zlomených květů

V osadě zlomených květů
Zatoulal se splín únavy
Srdce je ušité namíru z meďi

Úsměvy mrazí a ozvěny jsou černé
Jiskření safíru odhání pokřivené věty
Ručně balené otisky uvnitř bublin

Čerstvý vzduch co si rád hraje
Míchá karty jako život
Starorůžový odstín na kousku retu

V nekonečnu krajek a vanilkového kouře
Z barevné kolekce přichází tichý dotek
Houpe ji v kapse

Ztrácí písmena a směje se
Sobí(mu) svetru v kousku nostalgie
Postává v rohu

Ale neztrácí se,naslouchá...