Onehdy u čaje

Onehdy to bylo u čaje
mám za to z jasmínových lístků
hlavou jsem v Číně u Šanghaje
ač zadkem v čajovně v Místku
to když na žlutém pergamenu
kde můří nožky dřív stály
čtu příběh o silách pramenů
rozumím sněhům nač tály.

Pět tisíc roků moudrosti
v jedinou kapku se slilo
v jedinou kapku skromnosti
pro všechny moře jí zbylo
však na pozlátkovém hedvábí
nevidno přes safírové vázy
a na první pohled nevábí
to co všem pověky schází.

Hořký čaj nalil mi do tkání
naději prozřít ze slepot
v myšlenkách na dávná setkání
ve spáncích vzbouzí se tepot
ne kroky chrabrých císařů
a jejich mocné voje
příběhy z per moudrých písařů
dobyly mne bez boje.

Uvěřiv mámivé iluzi
sešel jsem z mamonu zcestí
nasluchat krokům při chůzi
rozdávat lidem štěstí.