Kufr bez lásky

Balím si kufr. Odcházím.
Věci jen tak tam naházím.
Balím kufr života svými starými lety.
Stříbrný klíček k svátku od mé tety.
Z dětství vlasů pramínek,
přidám šedý kamínek.
Kam jen zmizel plamínek
mého štěstí?
Bundu starou obnošenou.
Jednu fotku zaprášenou
lidí, co jsem milovala.
Pár papírů, co jsem kdysi psala.
Starého plyšového psa, jehož plyš už zvadl.
Čajový servis, jenž mi párkrát spadl.
I ošoupaný dlouhý kabát,
knihy, co dávaly mi zabrat.
Pár barevných tužek, jedno plátno bílé.
Černobílé korálky, jenže bývaly mi milé.
Výhled z okna ujistí mě, že už musím jít.
Něco se však děje, kufr nejde uzavřít.
Na posteli sedím – zoufalá,
z rádia zní píseň pomalá.
Kterou odněkud znám…
Kufr znovu otvírám.
Zapomněla jsem totiž přibalit lásku…