Zavalit mě brzy hrozí

Zavalit mě brzy hrozí nedozírná velehora;
knížky, listy, časopisy do výše se strmě kupí,
jestli se jen bezděk pohnu, zahrne mne ihned shora
lavina ta papírová. Ať si v závěji pak trpí,

ať o pomoc, o záchranu volat z hloubi slabě zkusí
knihomol, co o svůj život hloupou smrtí přijít nechce.
Pozdě, pozdě bycha honit, chudáček se skoro dusí,
ale myslí mu to stále poeticky, svěže, lehce!

„Všem pořádným lidem přeji hodně zdaru, hodně štěstí“,
vrtí sebou veršotepec, jak by sbíral houby v lese,
papíry se rozletují, průrva svěží závan nese.

„Mně to štěstí není dáno,“ k svobodě si cestu klestí.
Pro tentokrát ještě vyváz´! Než k sesuvu příště dojde,
papížrouta si koupí, jinak ví, že bídně pojde…