Východ na půlnoční straně

Toužíce po úsvitu
hledíme na západ.
Nevěda, že nám stačí
udělat čelem vzad.

Navždycky ochuzeni
o krásu východu
žebráme o nemožné.
Oběti podvodu,
který jsme sami sobě
zavedli mečem do žil
Dnes není důležité,
jak žil jsi, co jsi prožil.
Dnes s touhou zaslepenou
hledíme dálkám vstříct.
Slzy se z očí ženou
a v hlavách není nic,
co by nás zachránilo,
až jednou přeci jen
zaplane slunce v očích.
Až západ východem
stane se v duších prázdných
či plných, podle zvyku.
Až dojdem, kam se vlečem.
K úpatí otazníku.

Až otázku, to poslední,
zda život za to žití stál,
vepíšem křídou na chodník,
spadne z nás všechna váha dní.
Tam kde otazník se ptal,
jistotou bude vykřičník.