o

Dělo se to po setmění.
A za dunění duše.
Byla všude okolo,
proplouvala
Doslova jsem viděl ty vlny
jak nabírají na síle,
jak se s úsměvem
přibližují.
Nic jsme o sobě nevěděli
a nic jsme na tom nechtěli měnit.
Já jsem si ponechal svoje jizvy
a ona šperky poseté po těle.
A soumrak, noc a temná tma
o nás pečovali.
Někdy jsem musel dorážet
jako pes,
prohrabávat se
Byla nepolapitelná
Jindy jsme se museli
nechat zapadat sněhem,
to aby
jsme si viděli do těl.
Byla to taková touha.
A Ona jí říkala
pobláznění.
Žili jsme ten život
a ani nás nenapadlo,
že to nebude trvat věčně.
Mysleli jsme,
že nás
soumrak, noc a temná tma
nikdy nevydají ...