Odbíjí

Dětskou hrou mámivou
škádlivou
těšili jsme se za krvavých večerů

bez tebe nechce se dýchat
nechce se vstát z trávy
zmáčené rosou i naším svědomím
zahladit stopy

po nočním soužení
po ranním toužení

s láskou v erbu
odrazit od břehu
a pýchou pokřtít těla
kterým setli křídla

naletěla jsem nahým přísahám
pohřbila zardoušenou sebekázeň
s křížem na krku
na zádech
zarývají drápy něžná slova: pojď blíž
stul se do němých tenat

uvěřit neuvěřit

prostě jen tak jít dál

nezastavovat čas
který přec tak toužím zadržet
když v úskalích potácím se ode zdi
do propasti

prázdné dlaně pálí jako oheň pekelný

záchrannou síť
hodí rybář bezzubý
verybu nechytí na sladká slova o luně

jsem zapletená

kam kráčíš má cesto můj osude

spalte ten krám
co nemilosrdně odpočítává čas
čas který nám ještě zbývá
k hrám
k nesmělým dotekům
než zavře se brána
nedovolí nám vstoupit do nebe

zůstaneme vyhoštěni
co pak?
chytit se za ruce?

ne, pak už nebude kam se rozběhnout
tak zůstaň
a neptej se
odbíjí?