Štěstí

Jen mušku zlatou ve vzduchu hledat,
na víčka křídly necháme ji zaklepat,
slzy si odpustíme, škodolibost nikdy více,
necháme planou jak ve větru pohřební svíce.

Hledat, pod kameny všude se schovávám,
kde nic není, jen štěstí pohladit se nechává,
vždyť i na hovno muška spíše sedne,
než na člověka pravdou a dobrotou smrdíce.

Kudy kroky, tudy jen stíny z pod pouličních lamp,
milenců v objetí, toužebné líbání rozvášněných tlam,
co slova nermoutí, srdce schovávají si pro postel,
kterou nikde nemají, a pro kterou každý jednou vyrostl.

Snad jen štěstí muška jest zlatá,
tak jen v psincích a v lžích se válet,
takový rozdíl to totiž není,
pro toho, kdo myslí jen na Štěstí své…