Šeptej...

Šeptej, šeptej mi do ucha,
ta slova hřejivá, tajemná.
S nádechem vůni vdechuješ,
ty střípky vzpomínek hasíš zase zpět.

Je čas za minulostí
tlustou černou čáru udělat.
Všem ošklivým a zlým bubákům,
od srdce sbohem dát.

Ať přijdou dny dobré či špatné,
je třeba se s nimi vypořádat.
Nebát se vykročit z bludného kruhu,
najít světlo našich dnů.

Od malých prcků rosteme,
v patnácti "velkými" jsme.
Ale čím jsme starší,
tím chyby jsou zřetelnější.

Mění se svět,
měníme se my.
Staré šrámy hojí se,
nové se otevírají.

Staré lásky odcházejí,
nové lásky nám loudí úsměvy na tvářích.
Všichni víme, že jednou bude líp,
někde tam.

Mlčenlivý úsměv,
hřejivý pocit v srdci.
Štěstí existuje,
je jen třeba do něj fouknout,
maličko popostrčit
a najde si Vás samo!