Vánoční (skoro)sestina

Přikryla střechy bílým kouzlem,
tím kouzlem, kdy dětem radují se srdce,
čarodějná, nespoutaná, Paní Zima,
k našim dveřím natahuje své ledové ruce.
Vypráví se, v ten čas byl zrozen chlapec,
rudá líčka, neposeda, v očích třpytila se hvězda.

Hle, první, jasná, na nebi jiskří hvězda.
V tajemné záři adventních svící naplňuje kouzlem;
náš dům, kde vůně pozvedá blaženost srdce.
Klidný večer kolem stolu, za okny tančí Zima;
čas, kdy duše rozjímají a přání dávají ruce.
Táto, honem, sundej sáně: křepčí s nadšením chlapec.

Pod jehličím, mezi vločkami, dovádí ten chlapec,
kouluje, sněhuláka staví a čůrá – ve sněhu žlutá hvězda.
Tuhle dáme mrkev a na hlavu kastrol. Tím dětským kouzlem,
fantazie promění panáka v rytíře zlého srdce.
„Už pojď!“ Volá táta. Hoch pokoří lumpa a kolem zpívá Zima.
Táta chrastí v kapse klíčem, se synkem ruku v ruce.

Noc se snáší do ulice, doma teplo hřejme ruce.
Pohladí je vůně ryby, do kuchyně letí chlapec.
Na pekáči cukroví: anděl, zvonek, hvězda.
Bere tady, uždibne tam a mizí jako kouzlem.
U stromečku hledá dárky. Jak poplašený vrabčák bije srdce.
Táta: „Dočkáš se ty, uličníku.“ A venku šeptá zima.

Brnky, brnk - z rádia zní Ladovská zima.
Táta s dědečkem už ve dveřích podává si ruce.
Hou, hou, vyje ten tlustý v červeném a Colu pije chlapec;
pak přichází princezna - krásná, na čele čirá hvězda.
Je čas a večeře je na stole. Přání všichni vysloví jako kouzlem.
Hop, krok a skok, u jedličky rozskočí se srdce.

Máma líbá tátu, babička směje se od srdce,
vůně Vánoc laská a venku miluje se Zima.
Kluk závodí a radostně smiky dělá s novým autem v ruce.
Přišel čas jít spát, pod peřinou dostane polibek chlapec,
a pro jejich štěstí, nad domem září hvězda.
Na čas půjde spát, aby přišla za rok se svým kouzlem.

„Dobrou noc“, dí hvězda, sladké sny pro srdce;
aby Štědrý den kouzlem, viděli jsme jako onen chlapec.
„Dobrou noc“ dí láska, hladí její ruce a venku zvoní Zima.