Nic zvláštního

Jen o Vánocích
zdá se smrt být trochu smunější.
Jen o Vánocích
pláčou
ti opuštění,
ti zatracení,
ti zhrzení,
a zaprodaní

Pádá sních
a nic se nezmění.
Rozbředlé ulice a sůl a popel,
opadané jehličí,
vůně dohořívající svíčky,
roztrhané papíry a mašle

Smrt,
je vždycky smutná.
Umírá doba,
nová začíná.
Splněná přání neplatí
a zakonzervované nic trvá,
den co den,
nic víc,
jen další etapa

O Vánocích
lásky chodí spát až k ránu,
modlí se za jediné přání,
doufají a prosí Krista.
A ráno se zas rozední,
smutek trvá

O Vánocích v oblacích
létají ptáci,
v kostelech jsou mše,
na hřbitově leží mrtví,
v nemocnici nemocní,
u popelnic odpatky,
na vaně šampón,
po polích běží zajíc,
stromy rostou,
hvězdy svítí za noci,
slunce ve dne,
myšlenky připlovají a zas jdou dál,
láska bolí

Duch kráných chvil
pomalu zas umírá...