Thanatofilní (Smrtimilný)

Jak vězeň co v kobkách hnije,
pod dohledem policie,
hniju já teď v tomto těle
a jako mříže z ocele,
zdá se býti nedotatek kuráže,
jenž se nebezpečným býti ukáže,
pokaždé, když mluvím s Tebou,
srdce hoří, ruce zebou.

Noční můra, nebo sen,
vím jen, že jsem zatracen,
Damoklův meč nade mnou visí,
přesto světlo pro mne ty jsi,
Tvoje oči Tvoje duše,
zdají se být jednoduše
jediným co žít mne nutí
a brání mi v uniknutí.

V plamenech lásky moje tělo
jako větev uhořelo,
nic víc nepoutá mne k zemi
a jak lehko, lehko je mi.
Co je život vedle smrti,
smrt je smysl života,
život - světlo, tlak co drtí,
smrt - jen krásná temnota.