Padlá

Vlastní myšlenky mě trýzní.
Už zase umírám žízní…
Ve vlnách žalu se topím.
Nikdy nepochopím.
Sama sebe.
Často peklo,
jindy nebe.
V mojí hlavě vládne.
Kdo to se mnou zvládne?

Padlý anděl z nebe,
jehož prázdno zebe
v oblasti srdeční krajiny.
Tak to jsem já, zcela nevinný
střípek z kusu ledu.
Sebe zvládnout nedovedu.
Když zrcadlo rozbíjím,
silný kafe popíjím
a řežou mě střepy.

(Musel by být slepý.
Aby nechtěl odejít.
Je to těžké s bláznem žít.)