Stačilo zaklonit hlavu.

Když jsme tančili,
aniž bych znala kroky.
Vzpomínáš si…

Tehdy stačilo zaklonit hlavu.
Lípy voněly,
a po horkém dni se blížila bouřka.

Potom jsme čekali
na první hvězdu,
ale přišlo jich moc.
Neuměla jsem jednu vybrat.

Slily se do víru zlatavých čar,
ztratila jsem rovnováhu,
a padalo se mi tak krásně.

Tančila jsem,
aniž bych znala kroky.
Ale brzy.
Nebo pozdě.

Nevím,
a odpověď nechci znát.

Já byla moc,
a ty kvůli tomu málo.

Za rok,
až zase budou vonět lípy,
půjdu a jejich květy usuším.

Čaj se vždycky hodí.
Jen čaj.
Promiň.