Temnota

Slečna s duší roztřepanou,
ta nebude nikdy tvou.

Spoj se se mnou, ty nevinná,
a já budu ta zlá.

I ve zlu je nevinnost,
v dobru zas chlípnost.

Bez temnoty není světlo,
bez dobra není zlo.

Slečna do temnoty padá,
myslela si, že to zvládá.

Temnota ji pomalu ovládá,
ta, co byla dobrá, bude teď zlá.

Nezvládá své pocity,
zlo se dere z ulity.

Vždy byla dobrá i zlá,
se Smrtí smířená.

V srdci i duši rovnováhu měla,
příchází o ní, ač to nechtěla.

S hlavou jasnou,
povahu měla i milou.

Stále nepochopená,
stejně tak nemilovaná.

Ztrácím síli Fénixovu,
naleznu ji někdy znovu?

Do temnoty se propadám,
opravdu to už nezvládám.

A s pláčem tiše umírám.

Sbohem...