Démon s křídly andělskými

Cítím se jako spoutaný anděl,
klečící na desítkách mrtvých těl.

Cítím se jako anděl,
co rozervaná křídla má a měl.

Křídla urvaná,
těla rozervaná.

Má křídla stále někoho chrání,
a mé ruce stále někoho zabíjí.

I s rukama spoutanýma,
a křídla rozervanýma.

Já mu ublížím,
já ho chráním.

Sama se oslabuju
a přesto ubližuju.

Já opravdu silná být můžu,
bojím se však, že sama zůstanu.

Křídla si nechávám utrhávat,
už nadále nechci ubližovat.

Když odejdu,
tak uteču.

Ale když nebudu utíkat,
ty budeš stále umírat.

Říct sbohem je lehké,
říct miluju tě je těžké.

Zabíjí mě,
když něco trápí tě.

Já vidím, to víš,
a přesto mi bráníš,

vidět vše,
co trápí tě.

Křídla mám,
spoutaná jsem.
Srdce mám,
zabiják jsem.

Na desítkách mrtvolách klečím,
a orvaná křídla k ochraně vztyčím.

Když moje sbohem přijmeš,
jednou z mrvol podemnou nebudeš.

Přesto přijímáš lásku mou
a dáváš mi tu svou.

Jsem démon s křídly andělskými...