Poslední rozloučení

Ke konci života mi zbývá jen krůček,
přede mnou hlubina zeje zapomnění,
konečně mám osud ve svých rukou,
a je to jen moje vlastní rozhodnutí.

Tak se tu všichni mějte jak chcete,
v tom vašem světě, co není k žití,
jenž je pro zbytek vesmíru peklem,
ve kterém není místa k přebývání.

Nenaplněné touhy a radosti žádné,
leč jenom samé kalné a šedivé dny,
všechny jsou čím dále více stejné,
poznamenané nesplnitelnými sny.

Svou zaprášenou veteš lidského žití,
mám v archivu uloženou a v počítači,
naštěstí papíry mohou skartovat myši,
elektronická data se snadno zresetují.

Deníček s poznámkami, moje nitro,
před časem jsem jeho psaní ukončil,
asi by se dobrovolně nenašel nikdo,
kdo by se u toho textu rád utrápil.

Na jakémkoliv se nacházím místě,
proč jsem zrovna zde, mě otázka trápí,
a proč nejsem o ulici či blok vedle,
anebo v úplně jiné době, či století.

Teď konečně si mohu za sebe vybírat,
místo, které jsem si dobrovolně vyvolil,
kde vím, co mohu pro sebe očekávat,
a odpusťte mi vy, které jsem zarmoutil.