Zakletý dávnověkem

Klubíčko snů
vpředené
do omšelých dnů

zakrojím kousek
z pondělních housek
v kamizole lučištníka
s pohledem uličníka

prosolím špetku z nich
a pak snad pích

uvolním jeden se smotaného klubka
tím odpadne jeho tajemná slupka
odkryje jas zpola vyhaslý
posečkám okamžikem užaslý
nechám ho odplout na jinou planetu
a vše ostatní pod koberec zametu...