Bitva

Když rytíři táhnou do boje, neznají strach.
Od běžících koní se zvedá špinavý prach.
Jedou bojovat za krále a za svou zem!
Nebojí se, že padnou
Někde v boji na zem chladnou.
Nevzdají se bez boje!
Nevzdají se bez boje!

Je to tady! Vyhlásí hlídka.
Velitel se zvedne a zazvoní na poplach.
V tom začíná krutá bitka,
Každý by se nejraději od krve oplách.
Ale nemůže, nikdo se zastavit nemůže
A těm, kteří padli,
Ať jim bůh pomůže!
Dostanou řády, za to, že odpor statečně kladli.

Boj pomalu utichá, zranění se modlí k bohu v kleče,
Každý svému příteli na pomoc pospíchá, po chladné zemi řeka krve teče.
Sčítají se mrtví, ve vzduchu je cítit krev.
Díky bohu! Je po všem! Konečně smrt ukojila svůj hněv.
Chystají se povozy pro mrtvé, živí se za vozy belhají,
Chtějí je slušně pohřbít, se slávou a ctí, na tom trvají.
Jsou rádi, že už je po boji!
Jsou rádi, že už je po boji!

Když přijíždějí domů,
Jejich lid je vítá se slávou.
Slyší zpěvy zvonů,
Lidem na přivítanou slavnostně mávou.
Velitel oznamuje stav vojska svému králi,
Nesměle mu říká smutné číslo,
Při tom ho slzy v očích pálí.
Král sedajíc tiše prohodí: „Či je to zlo? Čí zlo?“