Jít naproti štěstí? Kudy?!

Jít naproti štěstí? Kudy?!


Vydal se dav na cestu,
tam, kde sny se jim vyplní,
aby se vyhnuli trestu,
vypli mobily.

--------------------------------------------------------------------------------





Kráčeli po silnicích,
hledali strom,
nevyznali se v poznávacích pohlednicích,
strachy se klepali, když zazněl hrom.


Chtěli jít štěstí naproti,
nemožný to výmysl,
šatky měli barotní,
má tohle smysl?


Když na vrata zaklepali,
s prosbou o teplou večeři,
to se hodně polekali,
když ošklivá bába stála u dveří.


Milý úsměv měla,
pozvala pocestné dál,
nic za občerstvení nechtěla,
její kocour se jí mňoukáním smál.


Poustevníci vyšli z chalupy,
někteří se vrátili domu,
ve vlasech kocouří chlupy,
toužili po tom stromu.


Takhle šli tou cestou,
v polích,
s úmyslem, že si do rodné savany štěstí donesou,
i když je nohy bolí.


Najivové pokývali,
naráz hlavami,
pouze zbylým zazpívali,
už se vraceli za televizními reklamami.


Utahané slečny,
už pouze dvě,
pořád kráčeli pěšky,
pro štěstí při sobě.


Pomyšlení na koupel,
lákavé bylo,
ale na složenek plný kotel,
radši se nesnilo.


Luky krajem voněly,
jedna dívka zamávala,
měla chmurné domněnky,
strachy se do vsi navrátila.


už pouze jedna,
upocená se vláčí travou,
rosa jako pěna,
šíří náladu nimravou.


Vše chce vzdáti,
ale míle je daleko,
od své máti,
aby se jí do pohody zase navleklo.


Přestala doufat,
ve štěstí vzdálené,
když začalo prudce foukat,
lesklo se jí u očí co si zelené.


Byla to drobná víla,
se čtyřlístkem v ruce,
vycházela z ní síla,
ach, jak prudce.


Do dlaně zbylé slečně,
čtyřlistý kvítek vložila,
zavolala vděčně...
" Jenom aby sis štěstí pořádně užila!!"


Obohacená dívka mávla dlaní,
v okamžení ležela ve vaně,
ta dlouhá cesta už je za ní,
nepotáhne těžké saně.


Vytrvalost zvítězila,
nad vírou,
všechno, na co se kdy těšila,
teď má, ale s mírou..!!