Uvadá růže

Uvadá růže...
Ticho, smutek a snad i strach.
Uvadá růže...
Proč? To je jen ve hvězdách.
Po růži stéká kapka rosy,
to růže pláče, možná prosí.
Okvětní plátky se k zemi kloní.
Bude se někomu stýskat???
Uvadá růže...
Snad bolest necítí,
naposled pro ni měsíc zasvítí.
A svými paprsky pohladí ji tvář,
patří i růži svatozář?
Uvadá růže...
Snad netrpěla,
snad jen vánkem se nepatrně chvěla.
Uvadá růže...
A po jejím květu už jen kapka stéká,
to růže pláče, prosí za člověka!