Nebreč...

Odcházím k ránu a ty spíš, mé tiché kroky neslyšíš.
Je to pár hodin, co tě znám,
co šel jsem s tebou k vám.
Když svlékal jsem ti košili, lehkou, jak křídla motýlí,
bylas důvěřivá jako dítě
a já do tmy šeptal ,,MILUJI TĚ''.
Nenapadlo tě, naivko důvěřivá,
kolika dívkám šeptám každou noc,
že jsou krásné , že je mám rád a moc.
A potom se za úsvitu, pomalu plížím z jejich bytu.
,,Byla jsi vážně dobrý BABY'', ale bylo to s tebou nudně stejný.
Ráno možná budeš brečet, nepiš, stejně bych to nečet.
A nevolej, nechci slyšet zas,
tvůj smutný a vyčítavý hlas.
Že bysme se měli brát, tak o tom si nech radši zdát.
Mě svědomí nehryže a jestli máš ňáký potíže,
vše vyřeší tátův plat a já?
,,PŮJDU ZAS VEČER K JINÝ SPÁT''...