Uplakané oči
propadlé v hlubině
utíkají jako o život
zničehonic škobrtnou a kutálí se
po zemi ze surreálna
přikutálí se k němu
černokněžník s modrou tváří
a nekonečně dlouhou kápí s netopýřími křídly
uchopí je
nohy ukousne, ještě mlaskne
a nebohé oči zasadí do svých ďůlků
a bulvy se utápí hloub a hloub v depresi
skryté proláklině
jeho těla
...