mezinima...
mezinima...
popovídat si
s tichem
sněžná rolba
se hladově zakusuje
do kopce prašanu
měsíční štolba
podestlal vraníkům
temnoty
a já vysypal
další věrtel not
do nedokončené partitury
tajně doufajíc
že ji zahlédnu...
usedl jsem
na vesmírného slona
s chůdami
bych se mohl státi
na chvíli zavazadlem
v nákladu pyramid
rozprostřel jsem
paletu barev
a zkouším zachytit
její portrét
moci se projít
sloupovím zad
do nitra pantheonu
pokochat se
v němém úžasu
kráse nástěných maleb
vzít se za ruku
s klíčníkem jazyka
odemknout bránu
a proplout vzhůru...
k té
jejíž záhadně rojivá mysl
zůstává nevyřešenou
ta
co mne protíná
svým proudem
meteorových úsměvů
v kolmém úhlu...
pastýřka draků
v róbaji
mošusových vlasů
z Kvadrantídy...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
tak já taky raději ticho budu :-)
přesto trhám si tmu i ticho
jen pro sebe
abych zahlédla světýlko i šepot
zabrzdila
přidala plyn
zaslechla úzkost
přitvrdit
rozněžnit
09.01.2011 21:13:00 | zelená víla
:)
02.01.2011 00:25:00 | Lilien
Letěla s tichem
téměř bezvětrně
Kouř stoupal svisle vzhůru
opájela se smíchem
jako škvrně
až narazila na svou partituru
co v nekonečnu variacích
dostává…
V nákladu pyramid
ho bezděk potkává
jak do barev se ztrácí
když zkouší vítr zachytit;
v nástěnné malbě
na skicácích
v stupnici o dvanácti odhadech
v proudění, v salvě
v meteorových mracích
Rojivá mysl nezná břeh…
šeptá mu: rozšiřte své stupně
komodore
pastýřka draků sytí variace
/ a nezní mu to zpupně /
Vítr je víc než tvorem
co slouží k odhadu
A k němuž chce se vracet…
„Krásný den pane Beauforte
Rozhodně nejste za mnou pozadu…“
01.01.2011 13:48:00 | šuměnka