Kouzlo přírody

Na řetízcích ranních mlh
jsem si hrál s talismany
ostrovů, které vyčnívaly z moří
rukou jsem přejížděl
po nádherně lesknoucí kůži
ostrovní zeleně

. . . . .

květy toužebně dýchaly
a šeptaly si s hmyzem
velcí pavouci
plnili štěstí
duším na pokrajích útesů
hroznýši syčeli
sykavé morseovky
a lodní bárky je slyšely
na míle daleko
skrze skučící vítr
v dešti i za bouře

. . . .

tajemné oči na dně
mořské laguny
patřily podivnému
tvorovi bez těla

. . .

a bylo toho více,
co zahaloval otazník
tajemna, jenom se nikdo
neptal přírody
co to vlastně vykouzlila

. .

a kouzlo přírody
má krásnou i děsivou
tvář zároveň

.

někdy je lepší
příliš nad tím nepřemýšlet
protože všechno co
stvořila příroda
je svým způsobem krásné...

...i když to zrovna nemá duši...