Jak na Nový...

Ulehat v místech, kde pod polštářem skví se peřina,
vedle dívek, co dnes domů už nemusí,
beze slov psát sonety pro lásky ztracené,
a básníkem se poprvé zkusit narodit.
V řece, v které nejsou žádné břehy,
zachytit se na kousíčku pochybné vlny,
která ruce objímá a stahává oči do tůní,
pro vodní vílky a lehké potulné dívky.

Jen v koutcích úst nalézt skrytý polibek,
od múzy, která nikdy není dosažitelná,
jen ve hvězdách zkoušet se zahalit tmou,
pro těla, která zadarmo silnici nešlapou.
Jen v životě, kde kroky kolem pouličních lamp vedou,
nalézt se světla pod nimi nejedenkrát dá,
vždyť svítí svatozář všech dobrých skutků,
které činíme čertu a všem okolo ostatním.

Jak na Nový rok v tomto dni se střetávají slova,
s možností pro básně, bez citoslovců navždy ztraceny,
pro jeden den, kdy hvězdy vítají nové přátele…