..pane Beauforte..

Letěla s tichem
téměř bezvětrně
Kouř stoupal svisle vzhůru
opájela se smíchem
jako škvrně
až narazila na svou partituru
co v nekonečnu variacích
dostává…

V nákladu pyramid
ho potkává
jak do barev se ztrácí
když zkouší vítr zachytit;

v nástěnné malbě

na skicácích

v stupnici o dvanácti odhadech

v proudění, v salvě

v meteorových mracích

Rojivá mysl nezná břeh…

šeptá mu: rozšiřte své stupně
komodore
pastýřka draků sytí variace

/ a nezní mu to zpupně /

Vítr je víc než tvorem
Co slouží k odhadu
A k němuž chce se vracet…

„Krásný den pane Beauforte
Rozhodně nejste za mnou pozadu…“