Bohyně

Perlami oděná,
z lastury zrozená,
Bohyně vznešená,
v moři se zjevila.

Lidskou říš neznala,
v čistotu doufala,
Pravdu v ní hledala,
pár lidí na cestě potkala.

Lásku všem dávala,
na bolest nedbala,
světem dál běhala,
byť duše plakala...

Vzali jí závoj snů,
vzali jí iluzi,
bosou vedli jí do trnů,
pak hnali ji
zčernalou haluzí.

Útrapy přežila Bohyně,
teď chrání ji Nebeská Svatyně
před lidských lží temnotou.
Oděna ve Světle,
halí se samotou.

Kdo by ji poznat chtěl,
pro svět ji objevit,
jen v čistotě mysli
a v lásce bez kouzel
najde k ní zlatou nit.