Vrahova tvář

Proč se na mne tak díváš?
Proč tvář svou ve tmě skrýváš?
Vidím cosi ve tvé dlani,
nahání mi to strach.
Čepel – světlo padlo na ni.
Už vím, kdo jsi - můj vrah.
Tak vystup přece,
ze své klece
a ukaž svou tvář pravou.
Pověz story dojímavou.
Co byl ten důvod zabíjet
a krví jiných se opíjet.
Vidím tvoje kruté oči,
cítím zápach staré moči.
A vím, že je to konec můj.
Vážně chceš mě zabít? Stůj.
Prosím, jestli mohu mít přání,
nechci přijít o poznání.
Kdo mě tolik nenáviděl,
kdo že mě rád mrtvou viděl.
Tak vystup…

Pak jen místností se nesl křik.
Než krev rozstříkla se po stěnách.
Vrah nezkusil už žádný trik.
Ukázal úsměv skrytý v tmách.
Křičela jsem - ten vrah
měl totiž moji tvář…