Nebe

Celé zšedivělé, ubodané a temné
nepokrytě lhostejné
propletené obrovskými nafouklými
měkkými, mizejícími oblaky
potemnělé nebe
smrti mu padají přímo do klína
záleží na něm jak s nimi naloží
uprostřed černošedé meze temnoty a ráje
skrytá stvůra jeho duše
ničim neomezená, možná Bohem
vrývá si šrámy do svých mohutných
rukou
obepínajících, tuto zjizvenou, zahanbeně zakletou
zeměkouli trpící bolestmi
nekonečná deprese ho uvěznila
proto tak šedé, temné a černé je
proto, proto
je takové, jaké je, jaké se zdá, že chce býti
je jen relativní? existuje vůbec? dotknout se ho nemůžeme...
zproadené nebe, je tak zakaleně propletené!