Figurka

Rozdělen na dva uvnitř,
co spojuje mě,
maso, kosti, tkáně.
Rozdělen uvnitř,
v srdci apatie,
nenápadný jak v létě sáně.

Nemyslet hlavou,
srdcem žít,
nedýchat,
a přesto neumřít,
nevidět a přesto držet krok,
dnes, zítra,
i třeba na přes rok.

Stále psát pocity,
ve verše a sloky,
stále byt uvnitř na dva,
a nahoře na pohled široký,
obyčejný pěšec na šahovém poli,
co chrání dámu,
ikdyž ho všechno bolí,
a dáma králi patří,
a mě touha byt střelcem,
jít polem křížem krážem,
aby pěšák bílý,
byl mi snadným terčem,
zatím však se zamnou kryjí,
a pro dobro obětují,
ale já to zlomím,
já si nestěžuji.

Jen toužím vzít si co mi patří,
na tahu jsme,
hurá jdeme a všichni,
na tři!!
1....
2....