v puszcze...
v puszcze...
jako tajemná krajina
s jemně podepřenou hlavou
já se zadíval do stínů
porcelánového nekonečna
a zapřemýšlel
jaký by asi byl
svět bez nás
a před námi...
na první pohled možná
exotický chaos
páté přes deváté...
obří kmeny
vrásčité jako Metuzalém
a pod nimi
organická vůně
linoucí se
z rostlinných artefaktů
hromaděných celou věčnost
co svádí chřípí
k počátkům plodnosti...
na druhý pohled připadá
to prostředí důvěrně známé
a někde hluboko uvnitř
vnímám dokonale
vše v celistvém...
závany syrových aromat
sýrové pronikavosti
rtuťovitých temperamentů
sílí
a já o překot pádím
plaše bez útočení
jako ohřívený bonasus
divoký uroxen
splývající s lesem
v zosobnění rozlehlosti
temnoty a neproniknutelnosti...
až k té
ošlehané chatě z modřínů
co je sytá vřící pryskyřicí
se střechou pokrytou žitem
míšená šťavnatostí divokých hub
chutí drobných jeřabin
medu lesních včel
a cibulek divokého česneku
krytá širokými listy šťovíků
proniknout
k neproniknutelné Acemetě
v barchetovém kabátku
a dotknout se na chvíli
jejího posvátného hájemství
s nepodmanitelným srdcem...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Až budu chtít zase na chvíli vzlétnout, jsa bez křídel, zase k tobě zavítám...
06.01.2011 00:59:00 | Špáďa
L e ž e l a
s hlavou ležérně podepřenou
A v obrazech zelené duhovky
rostlinných artefaktů
hromaděných déle než věčnost sama
se odrážela mračna ztemnělá
co nebesy se nad rovníkem ženou
a dotýkaj se kmenů v skrápějícím aktu
a otvírají kvetoucí to panorama
Pak její vůně k pohnutí ho přiměla
se otočit. A říci; „Ženo,
chci dotknout na chvíli
se Tvojí neproniknutelnosti
Tvé plaché divokosti
Tvého hájemství…
A někde uvnitř, hluboko
pod přísným hledem Attily
pod jeho bičem boží bdělosti
se přesto kmeny proměnily na kosti
a zeleň na kůži, květy zas na vnadidla
co rozvít toužila se do ženství
..a v ústech vláhy chuť a v klíně božská jídla…
05.01.2011 15:28:00 | šuměnka
zachytit tě ve tvých fascinujících prstokladech je fuška... ale příjemná..
04.01.2011 20:16:00 | zelená víla