Nemocen ze zimy II

Nosem plují mi ohně bez vůně
Kapesník sbírá dech
Je mezi podzimy

Krvavé řeky šleh
a v oku modřiny

na vorech žilek odkázaných slepotě

noří se v bolu
a bulí
bulí mi

na skobě řev a rakev
hlavu točí

do každého zlomku vteřiny

odchází s jasnými

Andělíčka prosit o noclech


A život co tu šel
sebral děj pro zimy

Chrchel je a kašel
a krev ta sráží tmy
abych již odešel?

Bože!!! Kdo to zvoní?

Já nechci
nechci

ten vir mě neukončí!

A dusím se proč?

V plicích červotoč vrtá to pro poskoč
srdce není kolotoč
buch buch
buch

na bílé dveře
zas jako loni

blízko je do smrti

a nemoc
kolikrát se ještě před ní skloní nechci znát!
Co když už nechci
o zdraví bojovat?

Nač prodlužovat to mé utrpení
je čas...
a čas navždy se vzdát?

Není

Až mi bude nejhůř
nebudu o ní ani zimy psát