Pro světlušku

Je jedno, kolik je ti let.
jaké vlasy máš, ústa nebo hlas.
každému nám občas ztmavne svět.
každý jsme v něm občas napospas.

Každý někdy potřebujem vést,
nevzdat to a hrdě zase vstát,
najít zase jednu z mnoha cest.
na které se budeme moc smát.

Je jedno, jak jsi vysoký,
jestli pop a nebo rock máš rád,
život občas bývá divoký
a někdy přijde nečekaný pád.

Někdy jsou dny zahalené tmou,
bloudíš v nich jak bájný Theseus,
nevíš, kam tě nohy donesou,
však nitky stále zbývá velký kus.

Nezoufej, když tma tě pohltí,
rozežeň zlé myšlenky, co tíží,
křidélek šum slyšíš v zápětí
a s nimi se malé světlo blíží.

To světluška ti letí posvítit
a vyvést tě zase nad mraky,
i dnes se přeci můžou dít
malé-velké zázraky!