jsem zaseklÝ v tom momentu... čas tu plyne pomalu v tomhle duševním kómatu..jsem tekoucí žár uvnitř ledový kostky....kousek ze mně..a čekání je nekonečný..jako slunce promrzlý na kost....kousek ze mně...jako realita ve snu..kousek ze mně..jako čekání na smrt....kdo teď posbírá všechny ty kousky?