Papír a tužka a papír

Objímám papír, starého přítele,
s touhou se jednou netvářit vesele.
S touhou se na chvíli upřímně smát.
Pár vteřin štěstí, beze všech vad.
Prsty se vyznávám tužce z svých citů.
Konečně vylezlí ze samot bytů
dělených tenoučkým papírem stěn
hledíme tmou do cizích oken.

Očima laskám modrotu řádků,
odrazy nevzniklých básní v zrcátku.
Čekají, až budou napsány.
Na Dámy a nebo na Pány?
Propiskou na dveře ve spěchu
čmárané kvapně a bez dechu.

Objímám papír a hladím linky,
toužíc po štěstí, po dotyku,
To vše mám zamčeno na dně skříňky.
Stačí jen grafitem stisknout kliku.