básně z nudy

Vkrádá se k nám
I když ji nechcem
Otupí nás silou velkou
Zanechá v nás myšlenku smutnou

Zbavit se jí
Jen těžko můžem
Proto píšu tuto báseň

Hodina odbíjí konečně celou
Přestávám tlachat s učitelkou

Zvedám se konečně
Zvedám také židle

Jdu cestou temnou
Pro odměnu svou

Po cestě své
Zastavím se v síni temné
Davem se protlačím
K skříni modré
Můj pohled spočine
Na skříni obyčejné

Z ní vylovím, poklady věčné
Které jsou mé oblíbené

Boty jemné, proti chladu
Bundu modrou, proti větru

Z té temné síně
Záhy vypotácím se
Východ najdu rychle
Zářivé slunce
Obejme mě vřele

Při čekání na mého železného oře
Hřejivě mě hřeje