Kočíčí

Cítím jen únavu z věčného snažení, z věčný touhy dokázat
Dokázat víc a po tom vytvořit světy složený s geniů locí.
Unavená z věčného snažení dokázat milovat_ únavu ze samoty
Samotu uprostřed davu těch lidí, co chci milovat a nejde to.
A cítím kočičí chcánky, co jsou ve skutečnosti obalem od masa,
A cítím maso zkažený na mně a na tobě a na ručníku na posteli.
Tlačí mě polštář od ležení a koukání do tmy mám modřiny na prsou
Na prsou jizvu a bílá A RŮŽOVÁ A MODRÁ. Mi ladí k boku.
Svědí mě, z chemie vyrostla houba a plazí se v rozkroku, bíláa,
Sníh na botách je solí na vajíčkách, posolte vaječník, když menstruuju.
Teď ne, zlato, nanejvýš na kafe, který já nepiju, v neděli krvácím,
Krvácím v neděli a zejtra hraju, stulená u kamen omdlívám s panákem
Jo, babi dík, telefonát přeruší, dopis mi nedojde, babičky zakopnou
Zděděný byt páchne po psovi, v lednici vafle, ve špajzu umění.
Z balkónu plivu na studenty od filmu, budoucí námezdný dělníky
Dělníky státumilnýho umění. Já radši v podzemí se svojí houbou.
Musím ji vyhodit, jen ještě ze země utřít sliz z lízání kachliček s medem,
Chleba nahradil výplň naší koupelny, nasosaná mouka a česnek za nehty.
Smrdí, a kotouče na místo ochrannejch křížů. Nesnáším upíry, červený víno.
Hostie a Samarkand a Olšanský hřbitovy a Nero s břečťanem a nahá holka.
Promiň mi představy, promiň i doteky, promiň mi zlato, musím ti říct,
Musím ti říct, že nechci. A nechci tě nikdy. Já nejsem na chlapy.