Pochod myšlenek

Stisk zubů zabořených v lidském mase,
stisk kohoutku revolveru ve výstřelech vzpoury,
život ubíhající po značně křivé trase,
život zosobňován křesťanskými chóry.

Vlákna snění napnutá ve stratosféře,
vlákna hrůzy zbídačená strachem,
vzpínají se v ringu nevnímajícího soupeře,
vzpínají se a staví na poli zoraném šachem.

Výdrž tkalců času, kteří protkávají život bolestí,
výdrž zocelených duší na pokrajích šílenství,
lidé se často dostávají na neodkladná rozcestí,
lidé žijí a umírají často v neměnném skupenství.

Ztráty a nálezy nad kterými ukápne slzička dojetí,
ztráty uvnitř srdcí bez blízkých přátel,
ztrácíme hlavu v euforiích krásných perletí,
ztrácíme myšlenky, které nám z hlav vykloval datel.

Přebírají vládu nad námi přírodní živly,
přebírají činnost místo dalšího válečného nepokoje,
staré příběhy o neštěstích se z děr minulosti vyplivly,
staré dějiny kráčí kroky staletí a ničí krvavé příboje.

Poslední slovo, které má smrtihlav,
poslední cestu, kterou nám zajistí,
vidíme v dálavách náš konečný epitaf,
vidíme jak věčná tma nad námi zaklapla čelisti.

...a už nás nepustí zpátky...