Chvílemi...

chvílemi strachu beze jména
otřásá půlnoční hodina golemů
v základech smutně řvou sirény
uši se napínají v oslí podobě
a cvakají jako nůžky
naprázdno
. . .
chvílemi se v ohni zjevuje žena
nepláče nekřičí jenom hoří
jako její touha po mužích,
které by ráda viděla pod snímači
. . .
chvílemi v praskotu dveří
řvou panty a klika v taktu
když za zamčenými dveřmi
nějaký muž silně mluví
a domáhá se odpovědi od kliky
blázen jeden
. . .
chvílemi se mračna komárů
v podobách obrysů zvířat a lidí
rozletí do stran jako
když z desátého patra
pouštějí k zemi antická sousoší
ach, jaká to tragédie
půlit krásy starověkého Říma
. . .
chvílemi jenom v oku
plave řasa a chce zachytit
jiný pohled v jiném úhlu
a chvílemi to zní bláznivě
ač bláznivé to je stejně
jako nepravděpodobné

a ač za chvíli
mi dojdou myšlenky
v ledu mám nálož portského vína
a ve výbuchu chutě
opiju se jako štamgast

chvílemi mi je dobře
a chvílemi se propadám
společně s vínem
do bezstarostného spánku
v poslední době to bylo mnoho chvil

a za chvíli
si na stole uklidím
a ulehnu se sklenkou
jako bohém
do talířů se svými
oblíbenými polévkami

opět
jako včera

nebo před týdnem?