Sbohem

Nikdy bych byla nevěřila, jak to těžké může být. Kdybych si sama nezkusila vzít papír, tužku a jít.

Jít tam, kam oko nedohlédne. Tam, odkud není návratu. Pomoct mi nikdo nedokáže a já přesto sedím a čekám tu.

Čekám a hledím do prázdna, na bílý papír, prázdný. Mám slova psáti rázná nebo svět uchovat si krásný?

Napíšu jedno, jediné slovo a do ruky beru nůž. Na chvíli ale zastavím se, jak čekajíc na slůvko 'UŽ'.

Potom však oči zavírám a na tvářích mám slzy. Když ostří k žilám přikládám, šeptnu: ,,Promiň, tolik mě to mrzí...

Chtěla bych tě tady mít, abys mi to zatrhnul. V náručí mě obejmul a nůž z rukou vytrhnul.

Vím, že je to bláznovství a říká se to těžko, ale život bez tebe nežije se lehko.

Věř mi, vážně nechci umřít. Moc bych chtěla žít! Když tu ale nejsi ty, proč bych já tu měla být...?"