Hroby

Když venku neprší,
slunce svítí.
Přecházím návrší,
v dlani kvítí.
Na hrob je pokládám,
na hrobku.
V duši těsno mám,
říkají mi: Pohrobku!!
Pokládám své tělo na něj,
s hrobem splynout žádám,
končí začatý děj,
stále dolů padám.
Hlouběji svojí minulostí,
duše odchází,
duše s citlivostí,
často pochází.
V mém těle prázdno,
duše v hrobě,
vidím až na dno,
v téhle době.
Milovat je utrpení,
to dáno osudem,
jsme jim vyvraždění,
časem tu nebudem.