Co jsem si vlastně zač?

V uspěchaném snu
kopla jsem do otevřených dveří
a převrhla přes okraj
do jabloňových květů
Anděla
Ochrnul v pocitu ztráty
a slunce mělo zčistajasna
nové barvy

Kdosi mi do srdce zasadil
malý kamínek -
prý zkouška vůle
Celoživotní
a já na pozadí myšlenek spatřila
tíhu břemene
přehledné iluze
jedovatou bolest
svět z Popelčina oříšku

To kámen v srdci brání
přijmout zkoušky
ve věčné zdrženlivosti
s laskavostí a silou
ve vlnách únavy

...bdím do poloticha
v bludném kruhu
nehezkého obcházení...

Anděl se vzepjal ve vteřině
upřímnosti naplněné strachem
než se zas rána zacelí
Zhluboka ulehčeně vydechl
zasytil hlad hustou slastí
a sladkým teplým pocitem

Slabost je nutné cvičit!

Proniknul zklamáním
vždyť moudrost přichází
se zármutkem

V jemnocitném čase
v náhle němém spánku
v samotě
v rozlehlé krajině
v pokojných místech
usmál se Anděl
kamsi za sebe

Co ty jsi vlastně
sobě zač?