Světla

Bojuji s vlastním tělem
Nevnímám, co mi chce říct
Všechny ty náznaky, příznaky, příčiny
Důvodů je na tisíc

Zápasím s emocemi
Vím, že je má nemoc na svědomí má
Snažím se nepodléhat, nepolevit
Ale podléhám

Nezvládám nátlaky vlastního těla
Nedá se bojovat, s čím jsem propojená
Nedá se přesvědčit vlastní duše,
když stojím uprostřed souše,
že kolem mě rozprostírá se oáza
Tahle doba, ta je zlá
A život je zlý
A lidé jsou zlí
A nikdo mě teď neuklidní
Nikdo mě neobelže
Nikdo mi nemůže namluvit,
že tyhle pocity má nemoc může na svědomí mít,
že mohu sama sebe takhle podrazit,
ponížit,
uzemnit,
přizabít

Bojovala jsem s vlastním tělem
Nevnímala jsem, co mi chtělo říct
Zápasila jsem s vlastními emocemi,
které vlastně neznamenaly nic

Rozhodla jsem se poddat se tomu
Na tomhle světě nezbylo mi nic,
pro co bych snad bojovat chtěla
Vzdávám se rozvernosti vlastního těla
Poddávám se svým emocím
Tam někde na konci mé cesty je můj cíl,
co nikdy nespatřím
Jsou světla v životě,
co nikdy nezazáří
A ve tvé tváři
už je nevidím
Tak nech mě podlehnout mému bolu
A až bude po všem, prosím,
vem mě domů,
protože sem prostě nepatřím,
protože tady svá světla nespatřím...