Písně

Jsou písně, co mi připomínají dětství
Někdy mě baví, někdy děsí
Pod velkým polštářem mě dusí
Pod tím, pod kterým jsem se skrývala,
když jsem mámě lhala
a pak utíkala
před spravedlností

Jsou písně, co mi připomínají mládí
Někdy mě trápí, někdy hladí
Rozesmívají, rozpláčou
Nebezpečně upřímné, a přece lžou,
když o snech vyprávějí
Sny, co vstoupily do dějin,
co se však nestávají nám
- těm osamělým poutníkům lidskou duší
Sny, co nás motivují, zkouší,
jejichž smysl je však bezcenný

Jsou písně, co šlehají plameny
Jsou písně, co je hasí
Vyber si
Každý z nás vybírá si cestu svoji
Mnohokrát se bojíš
Vracíš se na místa, co už znáš
Pro pocit bezpečí,
který se jen nalháváš
Neposlouchals pozorně ani jednu z těch písní
Poučil by ses z nich,
kdybys jen jednou jedinkrát
přestal mít strach,
přestal se bát
otevírat nové dveře
Život je o víře a o důvěře
A pokud nemáš ani jedno z toho,
nezmůžeš mnoho

Jsou písně, při kterých mě mrazí
Na horkém slunci vidím sníh
Na severu hledám jih
V tvých šlépějích
Nevím, kdo jsi, neznám tvoje cíle
Mám ale strach po vlastní cestě jít
Jsem jenom vyděšený snílek,
co ztratil důvod žít
Hledám ho po tvých cestách
Hledám ho v očích tvých
V tvém životě
V tvých šlépějích
Unavená vlastními chybami
Životem svým
Jsou písně, v kterých se lidé poznají
A ta tvá je mým vším...