ztracen v temnotě

ztacím se v temnotách
v černých sklepeních
svou mysl neovládám
padám padám dál a dál

okolo mne panuje tma temná
chvátí mě beznaděj bídná
nevím kdo jsem či čím jsem
mám jen pocit osamění

tys odešel
řádku po sobě nenechal
ptám se co jsem ti udělal
že jsi mě tu zanechal

obloha potemněla
tma věčná mě navěky obklopila
sluneční svit jasný
zakryl mrak temný

pamatuji na tvá slova
pravda a dobro je cesta tvá
svá slova vypouštel jsi ledabyle
od srdce ti nešla vřele

cestu mou vybral jsem si podle tvých slov
k sdrci mi je připoutal tvrdý kov

tys však přeci odešel
temnotu ve mně zanechal

ted dřepíš si ve ztlaté klícce
u nějaké naivní ženské